Žijeme ve zvláštní době.

Na jedné straně se uvažuje o zrušení rodných čísel, aby se náhodou neprozradilo, kdo je muž a kdo je žena, nebo nedej bože věk.

Na druhé straně se podnikatelé pod hrozbou sankcí nutí do zveřejňování detailních výsledků hospodaření i všech osobních údajů a podpisových vzorů komukoliv. Podrobnosti o hospodaření jsou samozřejmě cenné pro nejrůznějších kriminální živly, zahraničním mafie a podobně. Z každodenních zpráv je zcela zřejmé, že státní správa nejen, že nedokáže zamezit zneužívání těchto údajů, ale naopak jsme pravidelně informováni o případech, kdy se do vydírání podnikatelů přímo zapojují policisté.

Přesto se do dnešního dne nenašel nikdo, kdo by dokázal alespoň elementární ochranu zajistit. Snahy řady podnikatelů o nápravu, řeší státní orgány s neuvěřitelnou arogancí a lhostejností k zachování zdraví a bezpečnosti svých spoluobčanů.

Ústavní soud zamítl stížnost společnosti, která namítala, že uvedená informační povinnost vůči obchodnímu rejstříku je v rozporu s právem na ochranu soukromí a ochranu soukromého a rodinného života podle Listiny základních práv a svobod. Firma poukazovala na "nepřiměřenost rozsahu osobních údajů zveřejněných v účetní závěrce, které v konečném důsledku mohou znamenat nebezpečí nejen pro osobu, jíž se týkají, ale také pro osoby jí blízké, zejména její rodinu".

Ustavní soud tuto stížnost zamítl cynickým prohlášením, že podle něj firma nepřinesla konkrétní důkazy, že by zmíněná nebezpečí fyzickým osobám skutečně hrozila. Pokud by se prý na Ústavní soud obrátil podnikatel, který zneužití zákonem stanovené informační povinnosti zažil "na vlastní kůži", měl by možná větší naději na úspěch.